Papež se na I. vatikánském koncilu r. 1870 prohlásil neomylným! Ó, ta troufalost, ta nabubřelost! Český básník Vítězslav Hálek tehdy napsal: „Vy chlubná ústa Vatikánu, vy místo Boha bohové…“ Rakousko-uherská vláda r. 1870 formálně vypověděla konkordát se Sv. stolcem s odůvodněním, že „partner se vyhlášením dogmatu o neomylnosti stal někým jiným, proto dohoda neplatí…“ Nepatrná část katolíků na základě názorů mnichovského teologa Ignaze Doellingera vytvořila tzv. starokatolickou církev, jež odmítla dogma o papežské neomylnosti, vyhlásila schizma a teologicky klesla až na úroveň protestantsko-liberální sekty.
Opravdu nelze, než žasnout nad takovou mírou hlouposti, která ignoruje, co vlastně dogma o papežské neomylnosti znamená. Konstituce I. vatikánského koncilu „Pastor Aeternus“ k tomu říká: „Velekněz římský, když mluví ze stolce, to jest, když vykonávaje úřad Pastýře a učitele všech křesťanů ze své nejvyšší autority apoštolské prohlašuje učení o víře nebo mravech, jehož veškera Církev povinna jest se držeti, přispěním Božím, jemu v blaženém Petru slíbeným, požívá té neomylnosti, jíž božský Vykupitel Církev svou při prohlašování nauky o víře nebo mravech obdařenu míti chtěl; proto takováto prohlášení římského velekněze jsou sama sebou, bez ohledu na souhlas Církve, neopravitelna.“
Z uvedeného jasně vyplývá, že papežská neomylnost souvisí s neomylností Katolické církve, jíž Spasitel svěřil hlásání a péči o neporušitelnost zjevené nauky až do svého druhého příchodu. Papež je garantem této neomylnosti, která se týká pouze víry a mravů, nikoli jeho filozofických, vědeckých nebo politických názorů. Ve všem, co se netýká víry a mravů, je papež omylný tak jako každý jiný člověk.
Ani v teologických vědách není papež neomylný. Jeho neomylnost se týká pouze situace, kdy hovoří tzv. „ex cathedra“, tj. kdy buď ústně (slavnostním projevem zvaným alokuce), nebo písemně (encyklikou, bulou apod.) vyhlásí buď v jednotě s biskupy shromážděnými na věroučném koncilu, nebo sám nějaké tvrzení týkající se víry a mravů za závazný článek víry, tj. za dogma. Byla by ovšem naivní představa, že papež si může vyhlásit za článek víry pod pečetí neomylnosti cokoliv, co ho napadne. Věty, které míní prohlásit za dogma, musejí mít pevnou oporu v katolické nauce, jak byla dosud stále a beze změny hlásána, a nesmějí být v rozporu s kterýmkoliv jejím článkem. Konkrétní příklad: Když bl. Pius IX. vyhlásil r. 1854 dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie, neznamená to, že teprve od tohoto data začala Katolická církev v tuto pravdu věřit. Již od starověku existoval liturgický svátek Neposkvrněného Početí, katolíci ve značném počtu tomu věřili, mnozí teologové toto stanovisko obhajovali. Totéž platí i o dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie, jež promulgoval Pius XII. r. 1950. Papež tím, že vyhlašuje ex cathedra nějakou teologickou sentenci za dogma, pouze potvrzuje, že toto je součástí neomylné a zjevené pravdy, jak je hlásána od dob Ježíše Krista. Při tomto aktu dostává pomoc Ducha Svatého, který jej chrání před omylem.
Kdyby např. si papež usmyslel, že chráněn neomylností vyhlásí za dogma třeba názor, že sv. Josef byl podobně jako Panna Maria vzat do nebe nejen s duší, ale i s tělem, Církev by to nemohla brát jako prohlášení „ex cathedra“, kardinálové a biskupové by se museli proti tomu ozvat, neboť by tady chyběla opora v dosavadní nauce Církve, což je zásadní a rozhodující. Myšlenka o „nanebevzetí“ sv. Josefa nikdy nebyla v Církvi rozšířena a hlásána, objevila se jako soukromý názor až u pár jednotlivců v 16. století, Církev ji pouze tolerovala, zastával ji i sv. Filip Neri.
Papežova vyjádření „ex cathedra“, ať už učiněná samostatně nebo v jednotě s biskupy na věroučném koncilu, představují tzv. „mimořádné magisterium“, které je vždycky neomylné. K tomu používá formulací, v níž jménem nejvyšší církevní autority jasně prohlašuje dotyčné věty za článek víry a zavazuje věřící, aby je takto přijali. Kdo to odmítne, proviní se herezí.
Toto je len výňatok z článku cirkevného historika a vysokoškolského pedagóga PhDr. Radomíra Malého. Uverejnené s predchádzajúcim súhlasom autora. Pre dočítanie celého článku, ako aj dvoch jeho predchádzajúcich dielov, vrelo doporučujeme a srdečne pozývame k navštíveniu stránky www.apologie.info, alebo jednoducho kliknite na tento link: https://apologie.info/20260609_rm_papezska_neomylnost/