Existují hříchy celých národů? Hřešit může přece pouze jednotlivec, tak mi určitě někdo namítne! Jenže v Písmu sv. na mnoha místech máme upozornění na hříchy izraelského národa, na jeho nevěrnost smlouvě, kterou uzavřel s Hospodinem. Božský Spasitel plakal nad Jeruzalémem, když předpovídal jeho zkázu za to, že Ho většina židovského národa nepřijala jako Boha a Mesiáše, ačkoliv toto mohli všichni jasně rozpoznat z jeho absolutně bezhříšného života, zázraků a skvostné nauky.
Jestliže je některý závažný hřích páchán většinou nějakého národního společenství, stává se národním hříchem a svolává Boží tresty nejen na jednotlivce, kteří se ho dopouštějí, ale na celý národ. Tyto Boží metly mohou být zmírněny nebo i odvráceny pouze tehdy, když v daném národě se vyskytne menšina, jež jasně odmítá hřích většiny svých krajanů, vystupuje proti němu a činí za něj pokání. Jde o pověstných Abrahamových „deset spravedlivých“, kvůli nimž měla být Sodoma, pokud by se tento počet v ní nalezl, ušetřena zničení.
Pod tímto úhlem pohledu se musíme ptát, jestli také Čechové mají své „národní“ hříchy, které – řečeno biblicky – „volají o pomstu do nebe“. Tady nutno říci, že je má každý národ, proč by tedy český měl být výjimkou?
Ano, prvním těžkým hříchem bylo již ve středověku husitství s jeho genocidou katolíků. V novověku potom v 19. století v epoše českého národního obrození se začala především česká inteligence odvracet od pravé víry Kristovy a velebit husitské zločiny. To vyvrcholilo r. 1918, kdy většina národa odepřela věrnost a poslušnost legitimnímu českému králi bl. Karlovi Habsburskému a parlament zvolil hlavou státu odpadlíka od katolické víry T. G. Masaryka. To vyvrcholilo strašlivou rouhačskou orgií 3. listopadu r. 1918, kdy lůza za potlesku velké části českého národa strhla na Staroměstském náměstí v Praze mariánský sloup. Následovalo blasfemické šílenství doprovázené pálením křížů, devastací soch P. Marie a sv. Jana Nepomuckého a vyloupením desítek svatostánků. Téměř milion Čechů, Moravanů a Slezanů odpadl buď k ateismu nebo k sektě zvané československá církev.
Boží trest na sebe nenechal dlouho čekat. Přišel hitlerovský teror. Poučil se ale český národ? Obrátil se po válce k pravému trojjedinému Bohu a Jeho Církvi? Ani omylem. R. 1946 ve volbách odevzdala téměř polovina voličstva své hlasy vyznavačům jiné protikřesťanské ideologie – komunistům. Jejich zločiny páchané na katolických kněžích, řeholnících a angažovaných laicích byly početnou částí národa schvalovány a podporovány, ať už se jednalo o umučení P. Josefa Toufara z Číhoště nebo mučedníků z Babic P. Jana Buly, Václava Drboly a Františka Pařila. Psali jsme o tom na našich stránkách v článku…
…
Ak si chcete prečítať celý tento článok, navštívte prosím, web Apologie.info. Je to ZADARMO, nemusíte nikomu nič platiť, ani sa registrovať!
Časť tohto článku sme uverejnili so súhlasom autora, dr. Radomíra Malého.
Odkaz na celý článok: https://apologie.info/20260210_rm_hrichy_ceskeho_naroda/